Mě skoro pořád. Tuhle jsem špatně porozuměla a odpověděla uplně na něco jiného než co mi bylo řečeno a nebo na poště jsem zapomněla vzít potvrzovací papírek, protože jsem neslyšela, že mi úřednice říká, že si na něj mám počkat.
Také se mi stává často, že si jak dáma vykračuju a někdo na mě haleká a ani to nevím :D Ale děkuji, jsem ráda, že v tom nejsem sama :D
Kamarádka vyprávěla osobní tíživé problémy - na cestě nikde nikdo. Po příchodu domů mne manžel vzal stranou a taktně upozornil, že mluvila tak hlasitě - byl na zahradě a rozuměl každé slovo (pro dobrou akustiku okolí) a bylo mu to dost trapné... A kolik sousedů kolem bylo venku - si netroufám odhadnout.
A od té doby se snažím s neslyšícími "bezhlasně" mluvit pro nemožnost kontroly hlasitosti okolí.
To si řidič/ka musí zákonitě myslet, že máš ocelové nervy a dokonale ho/jí ignoruješ. :-)
Jinak těch trapasů z pohledu slyšící strany je opravdu fůra. Avšak většina z nich je nakonec úsměvná. A úsměvná pro slyšící je třeba i příhoda, která je z pohledu neslyšící strany hrozná. Mgr. Věra Strnadová ve své knize:
Manželé šli na večeři do restaurace. On slyšící, ona neslyšící.
On: "Prosím tě, mluv nahlas, hraje tu jukebox, vůbec ti nerozumím."
Ona tedy mluvila hodně nahlas a sdělovala spoukromé věci.
On po půl hodině: "Neřvi tu přes celou hospodu naše věci. Ten jukebox hrál 3 minuty!"
úsměvem je odzbrojíš. A když je upozorníš, že neslyšíš, budou se cítit trapněji a ty můžeš v pohodě odkráčet 
vložit novou diskuzi
výpis podle času
strom příspěvků
